O hledání sama sebe

Vážně jsem se o fotografování začal zajímat v roce 2017 když jsem od bratra dostal první skutečný foťak. YAKUMO 84D. 

Původně jsem se chtěl věnovat produktové fotografií. Asi bych měl říct, že jsem slabozraký a tak šlo v mém případě skutečně o objevování nového světa. 

O rok později už jsem fotil na Canon 30D  a za sebou už jsem měl několik portrétních focení. 

Další změna přišla s přechodem na FujiFilm.. Simulace klasických filmů si člověk okamžitě zamiluje. Zároveň jsem zkoušel i další fotografické směry. Street fotografií mám rád doteď. Dost mi připomíná žurnalistiku.  

Ale zpět k hlavní otázce. Proč černobílá fotografie. Zkoušel sem různé filmové simulace a v okamžiku, když jsem přišel o svůj původní profil a řešil jak pojmout nový brand a čím se odlišit, bylo jasno. 

V Sasku, kde žiju, moc fotografů, kteří fotili pouze černobíle nebylo. 

Černobílá fotografie je navíc nadčasová a především, umožní lidem soustředit se na to podstatné. Na emoce. 

Právě emoce mě baví zachycovat. Pomocí fotografie se snažím vyprávět příběh. A rak od srpna 2020 fotím pouze černobíle. 

Svatby, narozeniny, miminka, nastávající maminky. Někdy nechám průchod i svým "uměleckým" ambicích a jdu fotografovat street a nebo architekturu.